Vesmírné průzkumné plavidlo Red Shark, nezmapovaná část vesmíru, rok 3017 nové doby.
"Jak jistě víte," promluvil k posádce kapitán lodi John Carter "legendy praví,
že naši předkové přiletěli na Auroru z planety zvané Země. Údajně bylo vybráno
několik jedinců od obou pohlaví a naloděny v hybernovaném stavu na vesmírné
plavidlo zvané Santa Maria. Dle všeho to měl být první pokus o kolonizaci
vzdáleného vesmíru."
"No to je sice pěkný", ozval se jeden z přítomných důstojníků "ale k čemu nám
to bude dobrý?"
"Nechte mě domluvit, Johnsi. Nikdy tato teorie nebyla potvrzena, ani vyvrácena.
A faktem je, že na Auroře nebyly nalezeny nižší živočišné druhy, ze kterých
bychom se mohli vyvinout a tudíž je náš původ dosud nejasný. A nyní se
dostávam k jádru věci. Naši nadřízení nás poslali najít Zemi" Kapitán domluvil
a v sále se rozhostilo absolutní ticho.
"A kde máme začít, kapitáne?" ozval se příjemny ženský hlas
"Poručíku Johanesová, to je problém vědeckého týmu na historii, že pane
Darwine." Kapitánův pohled se stočil na postaršího muže, u kterého se již objevili
první šedé pruhy ve vlasech.
"Kapitáne, od dob kolonizace nám nezbylo příliš dochovalých dat o poloze
Země, musíme vycházet z mýtů a legend."
Darwin se odmlčel a se zamyšleným pohledem upřel své zraky na kapitána s jeho
muži.
"Přesto, však mám povinnost vás seznámit s prostým faktem. Existují jisté
dokumenty jenž by nám mohli poskytnout indicie kudy vést své kroky k hledání
Země." V sále to zašumělo jak zavládl vzrušený hovor. Takový účinek měla
Darwinova slova.
"Přátelé," zvolal Darwin a čekal až se sál zklidní."Rád bych sdílel vaši
radost, ale při poslední magnetické bouři byl poškozen náš centrální
počítač a archivovaná data byla z většiny nenávratně ztracena.
"Naštěstí," promluvil Darwin k opět tichému sálu "máme životně důležitá data
potřebná pro navigaci a tedy i pro návrat domů, zálohována na přenosných
médií, které využívají k záznamu laseru. Nebyla tedy magnetickou bouří nijak
poškozena. Je to velmi stará metoda, která neumožňuje pojmout moc dat, proto
máme zálohován pouze navigační systém. Téměř všechna historická data byla tedy
ztracena."
"Nicméně," dodal kapitán "vypravit naší misi stálo moc peněz daňových
poplatníků, takže budeme pokračovat v hledání."
"Neměli bychom být tak daleko." začal opět Darwin "Ještě na Auroře jsme ze
starých záznamů hvězdné oblohy Země určili její přibližnou polohu. Kurs byl
tedy nastaven k Zemi a nyní jsme v oblasti, kde by se měla nalézat. Plus,
mínus 50 000 světelných let"
"To neni tak moc." ozvala se poručík Johanesová "Je všeobecně známo, že
Sluneční soustava měla devět planet a kupodivu obíhali všechny planety
relativně v rovině. Mohli bychom vyslat nějaké sondy k nejbližším planetárním
systémům a díku tomuto specifickému znaku určit Sluneční soustavu."
Kapitán Carter seděl ve své pracovně pohodlně rozložen v křesle a přemýšlel o návrhu Johanesové. Vzpoměl si jak přišla z výcvikového střediska ostrova Kathre ležícím v jižních mořích Aurory. Vcelku pohledná bruneta hnědých očí s inteligentním pohledem sympatické tváře. Nejlepší expert, počítačový analytik a astrofyzik. Těžko by hledal jiného mistra svého oboru. A Darwin? Dávný přítel. Muž nemalého vzrůstu podsadité postavy, avšak nemalého významu pro úspěch Red Sharku i jeho posádky. Hotová chodící kronika historie Aurory. Naklonil se nad stůl a zmáčkl tlačítko intercomu "Podporučík Johanesová ke kapitánovi." Carter si nalil svůj oblíbený drink s již jasným rozkazem pro poručíka.
Johanesová se dostavila do kapitánovy kajuty.
"Ano, kapitáne?" pronesla Johanesová formálně.
"Poručíku, jak se vám jeví tato výprava?" v očích Johanesové proběhl náznak
rozpaku, ale na tváři nedala nic zdát, kapitán si však všiml jejího rozpaku
a lehce se pousmál.
"Kapitáne," začala Johanesová "nejsem si jistá, zda má cenu poznat svou
minulost, aby jsem jí nelitovali. Na druhou stranu můžeme vyzkoušet
experimentální technologie."
"Hmmm.." Kapitán se poškrábal na své začínající plešce :-)
"Měla byste býti více optimistická, poručíku. Doufám že nám cesta přinese
víc užitku, než jste vyjmenovala. Děkuji za Váš názor." kapitán se chvíli
odmlčel a pak dodal "Váš nápad, vyslat sondy k nejbližším planetárním systémům,
se mi zalíbil. Máte zelenou." Johansová byla evidentně nadšená, ale nedala na
sobě téměř nic zdát. Odpověděla "Děkuji kapitáne".
"Není zač, poručíku, Váš nápad byl dobrej. Můžete jít"
"Ano, pane" a zamířila ke dveřím.
Kapitán si nalil sklenku whisky, postavil se
k oknu a s pohledem na hvězdy si začal uvědomovat, jak důležitou roli může hrát
objevení Země a co na ně může čekat.
Na mysl mu přišla i vzpomínka na domov.Aurora.Domov.S pěti menšími satelity Ériké,Tongat,Cellisté,Rhino a Farao,svými nerozlučnými přáteli,byla jedmou z třinácti planet obíhajících po orbitách hvězdy Azteco.Kromě Aurory byly obydleny sousední tři planety Kreta,Calipso a Remus.Aurora z nich byla největší,nejhustěji obydlená.Carter usrkl drink,přeběhl zrakem pracovnu a vrátil se ke hvězdám za oknem."Uvidím ji ještě někdy?Vidět Aurorskou poušť jak po děštích rozkvete,pobřeží sladkého oceánu,zajít s přáteli do arény na souboje robotů.........".Ze vzpomínek ho vytrhlo zachraptění intercomu"Kapitáne blíží se k nám obrovské mračno meteorů!" Carter šáhl po intercomu vhlašte pohotovost!" a vyběhl k velitelskému můstku.